je češtinaJsem X sem
Vydáno dne 16.03.2015 od Jana Skřivánková
V dnešní článku se podíváme na to, kdy psát ve větě jsem a kdy sem.
Slova jsem a sem bývají často zaměňována, pro jejich správné použití je přitom klíčové uvědomit si, co které z nich znamená a co chceme ve svém textu vlastně říct.
Jsem
Jsem je tvar slovesa být pro 1. osobu čísla jednotného v přítomném čase, používáme ho, pokud chceme říci, kde se nacházíme, jak se cítíme a podobně.
Jsem nastydlý, nemohu přijet.
Jsem zrovna u babičky, pak ti zavolám.
Jsem potěšena, že se konečně potkáváme.
O víkendu jsem byl pryč.
S tvarem jsem se ale setkáme také v minulém čase. Ten totiž tvoříme pro 1. osobu jednotného čísla pomocí slovesa zakončeného na l (potkal, mazal, jel) a právě tvarem slovesa být jsem.
Nepřišel jsem pozdě?
Ve městě jsem potkal Hanku a Tomáše.
Ten film jsem ještě neviděl.
Přiběhl jsem na poslední chvíli
Sem
Slovo sem je příslovce, které nám určuje místo, kam se má někdo postavit, něco tam položit a podobně. Odpovídá nám na otázku: kam? Sem můžeme nahradit spojením na toto místo.
Polož ty papíry sem.
Pojď sem, ať si tě mohu prohlédnout.
Nechoď sem.
Sem do Kolína se přestěhovali teprve nedávno.
Pozor, slovo sem se často chybně zaměňuje za tvary slovesa být, můžeme se tedy setkat se spojeními jako zapomněl sem, vyměnil sem, byl sem doma. Toto použití ale považujeme za chybné, sloveso být má pro 1. osobu čísla jednotného jediný správný tvar, a to jsem. Podoba bez počátečního J je brána jako hovorová a v psaném textu bychom se jí měli vyvarovat (obzvláště u oficiálních, školních a odborných textů).
Jak tato slova odlišit
Odlišit psaní jsem a sem nemusí být v mnoha případech složité, je důležité si vždy uvědomit, zda používáme sloveso být v jeho tvaru, nebo příslovce na toto místo. Existují ale věty, u kterých se musíme přeci jen více zamyslet. Ostražitost se vyplatí především u vět v minulém čase, například
Přišel sem pozdě. = On přišel na toto místo pozdě.
Přišel jsem pozdě. = Já jsem přišel pozdě.
Obě věty jsou správně, ale vždy záleží na jejich konkrétním použití. Věty nemůžeme totiž vzájemně prohodit, liší se navzájem svým významem. V takovýchto případech je úplně nejjednodušší a také nejspolehlivější uvědomit si, v jaké osobě je podmět věty. Pokud je podmět v 1. osoba čísla jednotného píšeme ve větě slovo jsem, pokud je v jiné osobě píšeme sem. Rozhoduje tedy, zda činnost ve větě vykonávám já, nebo někdo jiný. Vždy se řiďte tím, co chcete větou říci, případně co chce věta ve cvičení / testu sdělit.
V praxi si můžeme, pokud nás přepadne nejistota, pomoci také jednoduchým trikem: pokud je věta v jednotném čísle, převedeme ji do čísla množného. V něm nám totiž vznikne z tvaru jsem tvar jsme a ten už snadno odlišíme od slova sem (=na toto místo). Pokud nám ve větě zůstane sem a na nic se nezmění, víme opět, že se jedná o příslovce.
| Přijel jsem brzy ráno. | = Přijeli jsme brzy ráno. | = tvar slovesa být, píšeme JSEM |
| (on) Přijel sem vlakem. | = (oni) Přijeli sem vlakem. | = příslovce, píšeme SEM |
A ještě poslední připomínka na závěr. Platí, že tvar jsem se vyskytuje pouze ve spojitosti s 1. osobou jednotného čísla. Nemůžeme ale říci, že s 1. osobou jednotného čísla nikdy nemůžeme napsat slovo sem. Klidně tedy můžeme napsat: Vždy jsem sem jezdil rád. Říkáme totiž, že na toto místo jsem vždy jezdil rád.
