V češtině většinou platí, že každé slovo patří pouze k jednomu slovnímu druhu. Slovo pes je vždy podstatným jménem, zatímco slovo čtyři vždy řadíme mezi číslovky. Zmatky mohou ale nastat v případě, že se ve cvičení nebo testu setkáme se slovem, které může mít více významů.

Co jsou to homonyma

Ze všeho nejdříve si v rychlosti připomeňme, co jsou to vlastně homonyma. Homonyma jsou slova, která mají stejnou podobu, ale naprosto odlišný význam. Jejich podoba je čistě náhodná, nejsou od sebe nijak odvozena. Mezi homonyma řadíme například slova los (stírací i zvíře), pila (nástroj na řezání dříví i minulý čas od slovesa pít) a mnoho dalších (více o této problematice si můžete přečíst v článku Homonyma).

Určování ve větě či slovním spojení

Pokud určujeme slovní druhy v celých větách nebo slovních spojení, je důležité uvědomit si, co vlastně slovo v této konkrétní větě znamená, vyjadřuje. Nemůžeme tedy jen určovat slovo jako takové, ale v kontextu celé věty (tedy zohlednit to, v jaké větě se slovo nachází). Většinou si význam snadno odvodíme, pozor si musíme dát především na to, abychom si vůbec uvědomili, že slovo může mít i jiný význam.

Pojďme si několik takových vět ukázat. Zkuste si u každého příkladu nejdříve určit slovní druhy, své řešení pak můžete porovnat s naším vysvětlením.

Každé ráno pila černý čaj.
Pila byla opřena o strom.

V prvním případě označuje pila minulý čas od pít, vyjadřuje tedy činnost a jedná se o sloveso. V druhé větě slovo pila označuje nástroj, slovo zařadíme tedy k podstatným jménům.

Na kopci stojí honosná vila.
Víla vila věnce.

Opět tu máme dvojici tvořenou podstatným jménem (vila = honosný dům) a slovesem (minulý čas od vít).

Někdo září, někdo v září.

Oblíbená slovní hříčka maturantů, i když teď už je situace o něco složitější. Každopádně v sobě věta spojuje sloveso zářit, které vyjadřuje činnost a pojmenování měsíce září, které spadá mezi podstatná jména.

demokratický stát
stát na špičkách
Kolik to bude asi stát?

V prvním spojení se jedná o podstatné jméno stát (například Česká republika), napovědět nám může přídavné jméno, které před slovem stojí. Podstatné jméno totiž bývá často doplněno přídavným jménem. Druhý i třetí příklad ukazuje dvě různá slovesa.

Jedním z nejtěžších případů je pak slovo zdraví, které lze přiřadit ke třem slovním druhům:

Kouření škodí zdraví.
Vždy zdraví smeknutím klobouku.
Doufám, že jste všichni zdraví.

První příklad ukazuje podstatné jméno zdraví jako stav, kdy člověk netrápí nějaká nemoc. Druhá věta obsahuje sloveso zdravit v jednom z jeho tvarů. V poslední větě pak máme množné číslo od přídavného jména zdravý.

Určování u samostatně stojících slov

Pokud se setkáme s homonymy ve větě, většinou tato slova, aniž bychom nad tím výrazně přemýšleli, zařadíme do správného slovního druhu. Pokud ale určujeme slovní druhy u samostatně stojících slov, snadno se stane. že si ani neuvědomíme, že by zadané slovo mohlo být homonymem. Jak si s takovým slovem poradit? Nezbývá nic jiného než se v klidu zamyslet nad tím, zda má určované slovo skutečně jen jeden význam. Pokud jich má více, doporučujeme do řešení zařadit všechny možnosti. Osobně bych se nebála ani připsat krátké vysvětlení jednotlivých významů. Může se totiž snadno stát, že ani zadavatel testu netuší, jak těžkou otázku do testu vlastně dal a většího počtu řešení si ve spěchu třeba nevšiml. A pokud zařadil zákeřné slovo úmyslně, jistě ocení Vaši pohotovost.

Na závěr

V tomto článku jsme si v krátkosti ukázali, že existují případy, kdy stejně znějící slova můžeme zařadit k odlišným slovním druhům. Nabízí se samozřejmě otázka, jak často se může žák nebo student s takovou situací setkat. I když je pravděpodobnost takové situace poměrně malá, myslím si, že je potřeba o podobných záludnost při určování slovních druhů vědět. Obzvláště u izolovaných slov se může snadno stát, že si neuvědomíme, že dané slovo může mít více významů a zbytečně se dopustíme chyby.