Vydáno dne 10.03.2019
V tomto článku si povíme, kdy psát koncovku -ovi a kdy zase koncovku
-ovy. Článek byl aktualizován a doplněn o nová pravidla.
Při psaní koncovek -ovi a -ovy je potřeba si nejdříve uvědomit, zda se koncovka nachází ve tvaru podstatného jména, nebo je součástí přídavného přivlastňovacího jména. To zjistíme velmi snadno.
Přivlastňovací přídavné jméno totiž někomu něco přivlastňuje, říká nám, čí to je. Pokud se můžeme zeptat, čí je dotyčný předmět, jedná se o přídavné jméno. (například dědečkovy brýle – čí jsou brýle? dědečkovy, jedná se tedy o přídavné jméno). Pokud otázku čí? použít nemůžeme, jedná se o podstatné jméno.
Pokud patří koncovka k podstatnému jménu, píšeme za všech okolností měkkou příponu -OVI.
„Donesla bys dědečkovi
oběd?“
Jana dala Petrovi pusu na
tvář.
„Jdu za babičkou,“ odpověděla Karkulka
vlkovi.
Mařenka pomohla Jeníčkovi vyšplhat
na strom.
Tento případ je už složitější. Koncovku těchto slov totiž určuje rod přivlastňovaných osob nebo věcí. Pokud je přivlastňovací jméno mužského životného rodu a nachází se v 1. nebo 5. pádu, píšeme opět koncovku** -OVI**.
Dědečkovi psi štěkali na kolemjdoucí.
Královi sluhové okamžitě splnili jakýkoliv jeho
příkaz.
Davidovi bratři jsou dvojčata.
Oba Jirkovi rodiče jsou lékaři.
Ve všech ostatních případech píšeme tvrdou koncovku -OVY. Koncovku -ovy tedy píšeme, pokud
Dědečkovy kočky spokojeně
předly.
Některé reportérovy otázky byly přehnaně
útočné.
Obě Tomášovy sestry se narodily
v březnu.
Ráda si prohlížela dědečkovy
knihy,
„Už jsi ochutnala Michalovy dorty?
Jsou úžasné.“
„Musíme jet na dovolenou bez Honzovy
přítelkyně, včera si zlomila nohu.“
Pokud si nejste jistí, jakou koncovku napsat, zkuste se řídit tímto návodem: