Český jazyk a dějepis (starověké civilizace a pravopis 1)

Vydáno dne 11.09.2014

V dnešním článku se podíváme na slova, se kterými se můžeme setkat v hodinách dějepisu a která mají nezvyklý pravopis či skloňování. I v dějepisu bychom měli hlídat pravopis!



V hodinách dějepisu se setkáváme s mnoha slovy cizího původu, jejichž pravopis mnohdy neodpovídá běžným českým pravidlům. Pojďme se na některá z nich podívat a vysvětlit si, proč se píší právě tak a ne jinak. V dnešním článku se podíváme na slova související především se starověkými civilizacemi.

Historie, historik, historický

Slovo historie a jeho odvozeniny jsou typickým příkladem toho, že po souhlásce H můžeme ve slovech cizího původu psát měkké I. Pojem historie je odvozen od latinského histora a to má svůj původ v řeckém historía, které označuje pátrání, poznání a věda.

Pro psaní tohoto slova však bohatě stačí, když si zapamatujeme, že v něm vždy píšeme měkké I.

Historie města sahá do 13. století.
Historické prameny však tuto informaci nepotvrzují.
Svou historickou prací se zasloužil o znovuobjevení českého baroka.
Novověkými sociálními dějinami se zabývá také historik Jaroslav Čechura.

Hieroglyf

Hieroglyfy jsou značky obrázkového písma. I pravopis tohoto slova udává jeho původ, toto označení vychází totiž z řeckého slova hieroglýfos, které v překladu znamená ten, kdo vytesává svaté znaky. Většina přejatých slov z jiných jazyků si zachovává původní pravopis, právě proto píšeme hieroglyf s měkkým I a poté s tvrdým Y.

Pokud jde o další tvary tohoto slova, hieroglyf skloňujeme podle vzoru hrad (hieroglyf bez hieroglyfu jako hrad bez hradu), správný tvar pro množné číslo 1. pádu je tedy hieroglyfy.

Mezi nejstarší doložené hieroglyfy patří značky pro čísla
Čtvrtina všech egyptských hieroglyfů je odvozena od zvířat.

Hieroglyfy patří do tzv. piktografického písma (obrázkového písma), i tohoto slova si dejte pozor na pravopis, správně se píše s měkkým I.

Papyrus

S rozvojem prvního písma souvisí také vynález papyru. Toto slovo je pro nás z jazykového hlediska zajímavé hned ze dvou důvodů:

  1. slovo papyrus píšeme s tvrdým Y (přestože nám jeho název hodně připomíná papír, ve kterém píšeme měkkě I)
  2. podstatné jméno papyrus má dva způsoby skloňování

První způsob zahrnuje odtržení koncového -us a připojování českých koncovek k základu slova, tomu odpovídají tvary svazek papyru, na papyrech byla zaznamenávána úroda apod. Druhý způsob umožňuje přidávat české koncovky bez odtržení koncového -us a nabízí tvary jako na papyrusu, před papyrusem, dva papyrusy a podobně. Celé skloňování tohoto slova vypadá takto:

pád jednotné číslo množné číslo
1. papyrus papyrusy, papyry
2. papyrusu, papyru papyrusů, papyrů
3. papyrusu, papyru papyrusům, papyrům
4. papyrus papyrusy, papyry
5. papyruse, papyre papyrusy, papyry
6. (o) papyruse, papyrusu, papyru (o) papyrusech, papyrech
7. papyrusem, papyrem papyrusy, papyry

Pyramida

i toto slovo bylo do češtiny přejato, správně tedy píšeme po P tvrdé Y, i přestože není toto slovo mezi vyjmenovanými ani příbuznými slovy.

Mezi známé symboly Egypta patří pyramidy.
Stavitelem Džoserovy pyramidy byl Imhotep.

Polyteistický

Od písma se dostáváme k náboženskému životu. Ve starověku byla většina náboženství polyteistická, lidé věřili ve více bohů (například v Řecku bohové Héra, Afrodita, Zeus, Hádes a mnoho dalších). Slovo polyteistický se skládá z předpony poly-, která znamená mnoho. Tuto předponu píšeme s tvrdým Y a setkáme se s ní i v dalších slovech, například u polygamie, která byla dříve také běžná (soužití s více osobami opačného pohlaví).

Opakem polyteismu je monoteismus.
Polyteistická náboženství byla křesťanskými církevními hodnostáři často pronásledována.

Polis

Polis je označení pro předchůdce moderních měst a států, ve starověku se tak nazývaly řecké městské státy. Toto slovo píšeme s měkkým I. Od tohoto názvu je odvozena také předpona poli-, která pojmy související s městem a jeho občany. V češtině se s ní setkáme ve slovech policie a poliklinika.

Ze stejného slova je odvozen také název Akropolis či Konstantinopolis.

Maloasijská polis patřila v té době ke kulturně nejvyspělejším částem řeckého světa.
Akropolis dlouho tvořila náboženské i kulturní centrum starověkého Řecka.

Zeus

Vraťme se na chvíli ještě k bohů, respektive k nejvyššímu bohu antického Řecka. Jméno Zeus má totiž netradiční skloňování, neříkáme totiž bez Zeuse, ale bez Dia

1. pád Zeus
2. pád Dia
3. pád Diovi
4. pád Dia
5. pád Die
6. pád (o) Diovi
7. pád Diem

Na závěr

Při čtená či psaní o starověkých civilizacích jistě narazíme na mnohem větší množství záludných a nevšedních slov. S nimi se však seznámíme až v některých z dalších článků. Pokud Vám v seznamu chybí nějaká záludnost z oblasti historie, neváhejte a napište ji do komentářů.

Přepis bublinkové nápovědy: