Obecný test 2

U přivlastňovacích přídavných jmen vždy rozhoduje to, jakého rodu je přivlastňovaný předmět/osoba. V tomto případě se přivlastňují nápady, které jsou rodu mužského neživotného. Proto zde musí být koncovka -OVY. Pomůckou nám může být, když si na přivlastňovanou věc ukážeme - ty knihy. Podmětem věty je slovo nápady, které je rodu mužského neživotného. Podle pravidel o shodě podmětu s přísudkem, musíme tedy napsat v příčestí minulém tvrdé Y.

Není kůra jako kúra. Pokud mluvíme u kůře stromu, jedná se o domácí slovo, ve kterém se musíme řídit základním pravidlem pro psaní dlohého u. Jde o U uprostřed slova, musíme tedy napsat kroužek.Pokud ale použijeme slovo kúra v jiném významu, jedná se o slovo cizího původu a pravidlo zde už neplatí. Musíme tedy napsat u s čárkou.

Podmětem této věty je slovo davy, nikoli lidé. Musíme tedy podle pravidel o shodě podmětu s přísudkem napsat tvrdé Y.Mezi spojením s sebou a sebou je velký rozdíl. V této větě může být použito pouze první varianty - s sebou. Spojení s sebou znamená, že byl Martínek unášen s davem, dav ho proto s sebou unášel. Vyjadřujeme, že někdo si něco někam vzal (např. Petr si s sebou zapomněl vzít svačinu). Pokud použijeme jen sebou, znamená to, že si daná osoba nic nebere. Nejlepší pomůckou je, když si místo zájmene sebou dáte zájmeno tebou. Pak už se nemůžete splést.

Jméno Francouz se skloňuje podle vzoru muž, musíme proto v 7. pádu čísla množného napsat měkké I (navštěvována Francouzi jako muži). Naproti tomu se jména Ital a španěl skloňují podle vzoru pán, u nich tedy musíme v 7. pádu čísla množného napsat tvrdé Y (navštěvována Italy a Španěly jako pány).

Slovo nejznámější je třetím stupněm od přídavného jména známý. Druhý stupeň vznikne připojením koncovky -ější, ke třetímu stupni pak už jen přidáme předponu nej-. V základu slova žádné N není, proto ho nemůžeme psát ani v druhém či třetím stupni.Správný tvar přídavného jména je francouzský. Nezapomeňte tedy na to, že musíte napsat ZS.

přídavné jméno tamější nijak neosuvisí s přídavným jménem tamní. Je odvozeno od slova tam, proto ho musíme psát pouze s MĚ a ne s mně. Slovo skamarádit často láká k tomu, abychom ho psali se Z jako změnu stavu. To je však špatně. Musíme ho psát se předponou S- a to z jednoduchého důvodu. Jedná se o sloveso, které vyjadřuje směr dohromady - někdo se s někým sblížil.

U příslovce výjimečně nesmíme zapomínat na I po hlásce j. Slovo je totiž odvozeno od výjimky, není tedy žádný důvod, proč bycho měli v odovozěném slovu i vynechat.Přídavné jméno standardní je odvozeno z podstatného jména standard přidáním koncvoky -ní. Opět není žádný důvod k jakékoli jiné změně. I přestože vyslovujeme na konci spíše T, musíme psát D.

Říká se sice, že člověk nabyl dojmu, že...ale těch zážitků se v nás během dovolené nahromadilo hned několik a jsem jimi doslova přeplněni až k prasknutí. Proto musíme napsat I.Třetí sutpeň od přídavného jména vysoký se píše se dvěma ŠŠ.