Gramatické jevy: Staré báje a pověsti

"Když pak odešel k otcům, želel ho všechen lid. Popel jeho i zbraň uložil_ do hrobu vedle mohyly Čehov_. Nad ně nade všechny, tenkrát i pak, vynikaly _rokovy dcery jako štíhlé lilie nad květy luční, moudrostí a myslí ušlechtilou i spanilostí tváře a postavy, jež byla krásně na výsost urostlá, tak že byl_ na podiv všem. Z nich Kazi znala všeliké b_lí a koření i jeho moc. Jím hojila různé neduhy; než i pouhým slovem krotila bolesti, zažehnávajíc je jménem mocných bohů a duchů. Svým mocným slovem a kouzlem žehnání přinutkala často i Sudičky k své vůli a vracela život tam_ kde již unikal posledním dechem. Ta po smrti otcově sídlila nejčastěji na hradě, jenž stál u hory _seku poblíž řeky _že, a jenž po ní slul Kazin Hrad. Druhá byla Teta, která dle jména svého vystavěla Tetín, hrad velice pevný na vrchu příkré skály nad řekou Mží. Bojíc se bohů a běsů, zaváděla obřady k jejich poctě, učila lid se jim klanět a rozličné oběti činit. Sama pak často vstupovala na horu Pohled nad Tetínem na západ _lunce a tu k mračné modle postavené na skále pod starými duby se modlila a často tu ob_ť zažehovala za dne i v teskný soumrak."