Vydáno dne 02.11.2008
V tomto článku ze seriálu o podstatných jménech si povíme o tom, jaké funkce může podst. jméno ve větě plnit.
Podstatná jména používáme v běžné řeči velice často, můžeme se s nimi setkat téměř za všech možných situací. I jejich použití ve větě je velmi rozmanité. Podstatná jména mohou stát ve větě jako:
Velkou část podmětů tvoří právě podstatná jména.Často dělá činnost nějaká osoba, zvíře nebo věc.
Psi štěkali na kolemjdoucí.
Maminka vaří oběd.
Ten telefon je rozbitý.
Kolem zraněného stál dav lidí.
Na podzim padá ze stromů listí.
Ne všechny podměty ale musí být zákonitě podstatnými jmény, určitě neplatí, že podmět = podstatné jméno. Ukázat si to můžeme na následujících dvou větách: Nikdo se k ničemu neměl*, každý chtěl být u toho.
Také v roli předmětu často vystupují právě podstatná jména.
Nejraději mám sýrovou pizzu.
Na nádraží jsem potkala Petra.
Neviděl jsi někde Azora?
Někdy bývá příslovečným určení samotné podstatné jméno, často ale můžeme narazit také na to, že příslovečné určení tvoří podstatné jméno ve spojení s předložkou.
Šel lesem.
Na zahradě máme letos plno krtin.
Za hodinu začínáme!
Poslala ho do pokoje
Velkou část neshodným přívlastků tvoří právě podstatná jména. Opět může být jméno někdy spojeno s předložkou.
Dveře do stodoly byly zamčené.
Dav zvědavců se seběhl k místu nehody.
Střecha domu byla celá poničená.
Jedná se o věty jako:
Delfín jesavec.
Honza je nadšený sportovec.
Pepa je učitel.
V neposlední řadě může podstatné jméno plnit funkci doplňku. Často následuje po slovesech zvolit, považovat za, prohlásit za apod.
Byl zvolen předsedou.
Zvolili ho starostou.
Byl prohlášen za nejlepšího hráče.