Hlásková stavba

Každé slovo můžeme rozdělit na slabiky a hlásky. Určení jednotlivých hlásek ve slově říkáme právě hlásková stavba slov.

Většinou se hlásky a písmena ve slově shodují, někdy však dochází k tomu, že ve slově vyslovujeme hlásku, kterou nepíšeme. V takovém případě je potřeba rozlišovat právě hlásku od písmene, abychom hláskovou stavbu určili správně. Například slovo běžět vyslovujeme bježet, hlásková stavba tedy bude obsahovat i hlásku J, kterou ale nepíšeme. Více o podobných slovech si ale řekneme až za chvíli. Pro tuto chvíli nám stačí vědět, že při hláskové stavbě je důležité to, co slyšíme, ne to co vidíme.

Co v hláskové stavbě označujeme

Úplný základ hláskové stavby tvoří rozdělení hlásek na samohlásky a souhlásky.

Samohlásky

V češtině máme tyto samohlásky: Do samohlásek patří také dvojhlásky: 

Samohlásky i dvojhlásky značíme vždy kolečkem . Pod každou samohlásku ve slově tedy napíšeme kolečko. Jedno kolečko píšeme také pod dvojhlásku, přestože je tvořena dvěma písmeny, je brána jako jedna dvojhláska.

Souhláska

Souhlásky tvoří druhou část abecedy. Nejjednodušeji lze říci, že vše co není samohláska, je souhláska. Mezi souhlásky patří: 

Souhlásky vždy značíme křížkem , pro každou souhlásku použijeme jeden křížek. Také souhlásku CH značíme pouze jedním křížkem.

Příklady

Slabikotvorné R a L

Jak už jsme si řekli úplně na začátku, každé slovo můžeme rozdělit na slabiky (například má-ma, ko-ník, sto-nož-ka). Většina slabik je tvořena jednou samohláskou nebo dvouhláskou a různým počtem souhlásek. Někdy se ale můžeme setkat také s tím, že slabika je tvořena pouze souhláskami. Znamená to, že ve slabice nenajdeme žádnou samohlásku. Místo ní obsahuje slabika právě slabikotvorné R nebo L. Každá hláska R a L ve slově však nemusí být slabikotvorná, slabikotvorná je pouze v případě, že slabika už neobsahuje žádnou samohlásku. Slabikotvorné souhlásky značíme křížkem v kolečku , protože se jedná stále o souhlásku, ale plní funkci samohlásky:

Například u slov mrak už ale souhláska R není slabikotvorná, slabiku v tomto slově tvoří samohláska A. Podobně u slov vlak, král, vločka, králík a mnoho dalších. 

Když je ve slově více hlásek než písmen

V některých případech slovo čteme trochu jinak než ho píšeme, jedním z takových případů je písmeno ě, které někdy čteme jako je. Obě hlásky musíme v hláskové stavbě slova označit, přestože ve slově žádné písmeno J nepíšeme. Toto pravidlo se vztahuje na slova jako větev (čteme vjetev), běžec (čteme bježec), květina (čteme kvjetina), pěna (čteme pjena). Podobně můžeme písmeno ě někdy číst také jako hlásky ně, například ve slovech město (čteme mněsto), mělčina (čteme mnělčina). U těchto slov si musíme vždy uvědomit, že hlásky vyslovujeme, tedy že v hláskové stavbě určujeme vše, co slyšíme a vyslovíme, ne co píšeme. 

Co jsem se naučil(a)

1. Samohlásky při hláskové stavbě slova označujeme

   1. hvězdičkou
   2. kolečkem
   3. křížkem
   4. křížkem v kolečku

2. Souhlásky označujeme

   1. kolečkem
   2. křížkem
   3. křížkem v kolečku

3. Označte správnou hláskovou stavbu slova auto.

   1. 
   2. 
   3. 
   4. 

4. Označte slovo, které obsahuje slabikotvorné L.

   1. klika
   2. mlsný
   3. sklep
   4. sklo