Chybami se člověk učí: Dvě předložky za sebou? Nikdy!
Vydáno dne 17.10.2013
Některé chyby, na které v našem seriálu upozorňujeme, patří už k takovým evergreenům. Dnes jsme si vzali na pranýř ale chybu, o které možná ani netušíte, že vlastně chybou je.
Víte, proč je červeně zakroužkované spojení špatně?
Podle nadpisu článku jste si jistě už odvodili, že chybné jsou právě ty
dvě předložky za sebou. Možná ještě netušíte, proč by právě
předložky nemohly být ve větě poskládané za sebou. Důvodů je hned
několik.
Hlavním důvodem je samotná podstata předložek. Předložky vždy stojí před podstatným jménem nebo něčím co ho zastupuje (třeba zájmeno: na tabuli – na ní, číslovka: O Honzovi i Pepovi – o obou), proto nemůže nikdy stát předložka před předložkou. Vyplývá to už z její podstaty a definice, protože předložka získává význam až spojením s nějakým jménem. Vždy se vztahuje k nějakému jménu a před tímto jménem musí také stát.
Aby byla v češtině věta smysluplná, musíme dodržovat několik málo pravidel. Přestože se často říká, že čeština má volný slovosled, rozhodně platí, že slovo, které rozvíjí jiné slovo, stojí ve většině případů hned vedle rozvíjeného slova. Nemůžeme tedy říci Na louce bílý hopsal králík, ale musíme říct Na louce hopsal bílý králík. Na louce nám totiž říká, kde dotyčný králík hopsal, se slovem bílý nemá nic společného. Naopak slovo bílý se vztahuje ke králíkovi, ne k louce. Podobně fungují také předložky. Nemůžeme říci:
Zeptala se ho, jak je to s na dnešek přichystaným referátem
, ale musíme říci:
Zeptala se ho, jak je to s referátem přichystaným na dnešek.
Dalším důvodem je, že se věty se dvěma předložkami hůře čtou, jsou pro nás těžší na vnímání. Je rozdíl, zda řeknu spadl přes na zemi ležící míč, spadl přes míč ležící na zemi, druhá možnost je hned na první pohled srozumitelnější, čtenář nemusí hledat, která předložka kam patří).
A poslední, nejméně závažný, ale také důležitý, důvod je, že věty se dvěma předložkami (obzvlášť pokud se jedná o předložky shodné) působí zkrátka směšně. Klasický příklad je například věta typu mluvil o o devět let staré příhodě.
Jak by to tedy správně mělo být Správně by tedy věta v našem článku měla znít: Po zavedení zákona ceny krátkodobých zájezdů do Thajska, Singapuru či Malajsie vzrostly podle Global Blue trojnásobně na 1 365 eur v průměru…
Podobně další věty: Řídil se podle v loňském roce sepsaných pravidel. Řídil se podle pravidel sepsaných v loňském roce. Řidič naboural do před ním jedoucího auta. Řidič naboural do auta jedoucího před ním. Vyprávěl o o sedm let starším Kájovi. Vyprávěl o Kájovi, který byl o sedm let starší.
Poznámka na konec Mezi předložku a jméno můžeme samozřejmě vložit přívlastek, protože ten také rozvíjí jméno, a proto musí stát v jeho blízkosti. Tento přívlastek by ale měl být krátký a nepříliš rozvitý. Rozhodně by neměl ale začínat předložkou, v takovém případě je vhodné větu upravit, jak je to ukázáno v příkladech výše.