Měkké a tvrdé souhlásky

Vydáno dne 16.02.2016

Podívejme se společně na to, které souhlásky patří mezi měkké a které naopak mezi tvrdé. Náš článek navíc neobsahuje jen strohý seznam hlásek, ale také různé pomůcky pro lepší pochopení a zapamatování.



V češtině můžeme hlásky dělit do dvou velkých skupin: samohlásek (a, e, i, o, u, y) a souhlásek. Souhlásky pak můžeme rozdělit ještě do tří zvláštních skupin, které nám už svým názvem říkají, jaké i/y po nich můžeme ve slovech psát. Po měkkých souhláskách píšeme v českých slovech vždy měkké I, po tvrdých souhláskách zase píšeme vždy tvrdé Y. U obojetných souhlásek se pak řídíme trochu složitějšími pravidly.

Pro nás je teď důležité vědět, že:

Měkké souhlásky

Mezi měkké souhlásky řadíme:

Po všech těchto souhláskách píšeme v češtině vždy měkké I. Správně tedy píšeme:

žirafa šiška    
   
číslo řízek    
   
citrón jitrocel    
   
dítě kopretina    
     
nitě      

A nezáleží na tom, jestli je měkká souhláska na začátku slova, v jeho prostředku nebo na konci. Vždy po ní píšeme v českých slovech měkké I, například: žížala, Tomáši, pavučina, přistávat, největší, divadlo.

Tvrdé souhlásky

Mezi tvrdé souhlásky patří:

Po všech těchto souhláskách píšeme v češtině naopak vždy tvrdé Y. Správně tedy píšeme:

rohy chytat talíř
kytara ryba
dýně motýl
 
maliny  

I v tomto případě nezáleží na tom, jestli je tvrdá souhláska na začátku (chyba, dynamit), uprostřed (motýlek) nebo na konci slova (nohy, černý).

Pozor! nebyla by to čeština, aby i takto jednoduché pravidlo neobsahovalo nějaký háček. Pravidla pro psaní i/y po tvrdých a měkkých souhláskách platí především pro slova domácího původu, u některých cizích slov se pravopis liší. Na to, Proč píšeme po tvrdých souhláskách někdy měkké I? se můžete podívat v samostatném článku.

Shrnutí

Mezi měkké souhlásky patří ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň. Po těchto souhláskách píšeme ve většině slov měkké I. Mezi tvrdé souhlásky patří h, ch, k, r, d, t, n. Po těchto souhláskách píšeme většinou tvrdé Y.

Přepis bublinkové nápovědy: