Nejčastější chyby ve skloňování podstatných jmen: Oslovování jiným než 5. pádem

Jak oslovovat

Pokud bychom chtěli být hodně struční, řekli bychom, že ostatní lidi oslovujeme prostě 5. pádem. Tvary jiných pádů jsou ve většině případů při oslovování nesprávné a do spisovné češtiny prostě nepatří. Ale protože se často setkáváme s tím, že někdo na někoho volá pomocí 1. pádu, pojďme se podívat blíže na důvody, proč bychom to tak neměli dělat.

1. pád zkrátka slouží k jiným účelům než oslovování

Každý pád má v jazyce určitou funkci, podle toho, co chceme sdělit, zvolíme i pád, do kterého slovo dáme. Funkcí 5. pádu je oslovovat a volat, používáme ho tedy, pokud chceme s někým navázat kontakt, oslovit ho. Naopak 1. pád slouží k označení osoby, která je konatelem děje, případně nositelem nějaké vlastnosti. Zjednodušeně řečeno: 1. pád nám říká, kdo je ta osoba, která vykonává nějakou činnost nebo má nějakou vlastnost (Babička je nemocná, dědeček jí vaří čaj). Pokud tedy chceme někoho oslovit, měli bychom automaticky sáhnout po 5. pádu a 1. pádu si vůbec nevšímat. Podobně jako když pracujeme v dílně. Podle toho, co chceme dělat, vybíráme nástroje s příslušnou funkcí, abychom mohli daný předmět vyrobit. Když potřebujeme například zatlouct hřebík, sáhneme nejspíše po kladivo, zatímco vedle ležících kleští si ani nevšimneme. Víme, že mají jinou funkci. Dalo by se tedy říci, že oslovovat pomocí 1. pádu je to samé jako zatloukat hřebík kleštěmi.

Chceme oslovovat správně a nepůsobit nadřazeně

Pokud odhlédneme od toho, že bychom měli v jazyce dodržovat určitá pravidla, zbývá nám ještě jeden důvod, proč oslovovat právě 5. pádem. Oslovování v 1. pádu je typické ve vězeňském a vojenském prostředí. Dalo by se říci, že slouží vlastně k vyjádření nadřazenosti toho, kdo Vás takto oslovuje. Pokud volá dozorce na vězně, je logické, že spíše řekne: „Novák, nástup!“ a nepoužije například spojení: „Pane Nováku, byl byste tak laskav a přišel?“. V tomto případě je oslovení v pořádku, má svůj účel. V běžném hovoru ale působí oslovování 1. pádem nadřazeně, vlastně druhému mimoděk sdělujeme, že je nám nějakým způsobem podřízen. Z tohoto důvodu by se mělo oslovování 5. pádem rozhodně dodržovat například ve školách, kde by 1. pád mohl působit opravdu nevhodně.

Nebyla by to čeština, aby nebylo nějaké ALE

U některých příjmení je přípustné použít při oslovování 1. pád. Tato výjimka se týká především těch jmen, u kterých při vytvoření 5. pádu dochází ke změně souhlásky (například Němec – Němče, Vintr – Vintře). V některých případech může znít 5. pád prostě zvláštně a je možné se mu vyhnout použitím právě 1. pádu. U méně všedních jmen můžeme postupovat také tak, že se dotyčného člověka zeptáme, jaké oslovení mu více vyhovuje a řídit se jeho přáním.

Na co si dát ještě pozor

Pokud oslovujeme pomocí funkce i jména (případně oslovujeme více než jedním slovem), měli bychom do 5. pádu dát všechny části oslovení, tedy pane Nováku, princezno Jasněnko, pane řediteli, paní učitelko Nováková apod. Oslovení pane Novák je nespisovné.

I když to nesouvisí přímo se skloňováním podstatných jmen, měli bychom vědět, že oslovení vždy v rámci textu oddělujeme čárkami. Pokud stojí oslovení uprostřed věty, použijeme čárky dvě – před oslovením a po něm, například

Závěr

Pokud chceme někoho oslovit, u drtivé většiny jmen, příjmení a funkcí bychom měli používat tvary pro 5. pád. Oslovování 1. pádem je považováno za hovorové, dalo by se říct až za nevhodné. Výjimku tvoří příjmení typu Němec, Vintr apod., u kterých dochází k příliš velkým hláskovým změnám.

Přepis bublinkové nápovědy: