Určování slovních druhů (příběh)

Pro správné určení slovního druhu je vždy důležité uvědomit si, co dané slovo vlastně znamená. Nemusíme za tím hledat nic složitého, stačí si vždy uvědomit, co si pod určovaným slovem představíme.

Podstatná jména

Například máme slovo pes.

Pes je zvíře, které štěká. Víme, že názvy osob, věcí, zvířat, vlastností a dějů spadají pod podstatná jména. Pokud je tedy pes zvíře, zařadíme slovo pes do podstatných jmen.

Přídavná jména

Stejný postup funguje i ostatních slovních druhů, například ten pes může být bílý.

Slovo pes už určeno máme, pojďme se proto podívat na slovo bílý. To nám říká, jaký vlastně ten pes je. Pokud bychom se zeptali: jaký pes to byl? , můžeme si odpovědět, že přeci ten bílý. Jedná se tedy o přídavné jméno, protože výraz bílý označuje vlastnost nějakého jména (v našem případě psa). Odpovídá na otázku: jaký, který, čí?.

A také to je Zuzančin pes.

A protože slovo Zuzančin nám říká, čí tento pes je, jedná se také o přídavné jméno. Když uslyšíme někde štěkat psa, zeptáme se: „Čí je ten pes, který štěká?“ a někdo odpoví, že právě Zuzančin. Slovo Zuzančin nám tedy blíže určuje, o jakého psa přesně jde.

Zájmena

Když Zuzanka o svém psu mluví, používá často zájmena. Ta totiž zastupují jména a můžeme je použít, pokud nechceme nějaké slovo neustále opakovat. Zuzanka tak místo slova pes použije zájmeno on. Zájmena totiž do vět dáváme právě za jména.

Zájmena používá také Alík, i kdy si to možná ani neuvědomuje. Když mu totiž Zuzanka hodí míček a řekne: „Přines, Alíku!: rozeběhne se za míčkem s jedinou myšlenkou: "Musím Zuzance ten míč přinést.“ Zájmena totiž slouží také k ukazování na nějaký konkrétní předmět nebo třeba osobu. Alík si tedy v duchu zájmenem ukazuje na míček, za kterým běží.

Číslovky

Také číslovky hrají v Alíkově životě velkou roli. Díky nim může Zuzanka určit, kolik piškotů dostane za splněný povel. Číslovky totiž vyjadřují nějaký číselný údaj. Díky nim se dozvíme, že za těžký povel dostane Alík pět kostí, zatímco za povel lehčí jen jednu.

Prozradí nám také, že má Alík čtyři nohy, nebo že chodí Zuzanka do druhé třídy. Číslovky totiž mohou také vyjadřovat, kolikátý někdo skončil, kolikrát někam šel a podobně. Pro Alíka je velmi důležité, když ví, že chodí čtyřikrát za den na procházku a že Zuzanka přijde ze školy ve dvanáct hodin.

Slovesa

Každého psa určitě baví štěkat, běhat, kousat a spát.

Jsou to činnosti , které ho opravdu baví. A právě tyto činnosti, které někdo nebo něco dělá, řadíme mezi slovesa. Slovesa nám totiž říkají, co kdo dělá.

Příslovce

Takový normální pes spí často. A někdy přitom hlasitě chrápe. Nebo nadšeně štěká, to v případě, že se mu něco hezkého zdá. Radostně štěká také, když přijde Zuzanka domů ze školy. A když ho vezme ven. Nebo smutně vyje, když zůstane sám doma.

Všechna slova, která používáme k popisu bližších okolností nějakého děje, patří mezi příslovce. Říkají nám, kdy, jak a kde se něco stalo. Poznáme je i podle toho, že nám odpovídají právě na otázky: kdy se něco děje, jak se to děje, kde se to děje a podobně.

Předložky

Alík také rád běhá po zahradě. Štěká na květiny a motýly, běhá za míčkem a skáče přes záhonky s růžemi.

A k tomu všemu potřebuje předložky. Předložky stojí vždy před nějakým podstatným jménem, jsou s ním ve spojení. S tímto jménem vyjadřují vždy nějaký vztah, například kde něco je (na zahradě), kdy se něco stane (za chvíli) a podobně.

Spojky

Na zahradě bude Zuzanka házet Alíkovi míček a medvídka. Alík je nadšený, protože si rád hraje.

Spojky, jak už napovídá název, spojují různá slova ve větě. Mohou také k sobě spojovat jednotlivé věty. Spojkami se často vyjadřuje nějaký vztah, který spolu slova nebo věty mají. Například spojka A vyjadřuje, že k sobě něco patří. Je to takové znaménko plus, které nám například říká, že Zuzanka bude házet Alíkovi dvě věci: gumový míček + klacíky. Spojku protože použijeme, pokud chceme něco vysvětlit, říci důvod, proč je vlastně Alík šťastný.

Částice

Když Alík dopoledne spí, říká si vždy v duchu: „Ať je venku hezky. Kéž bych mohl nosit míčky celý den v kuse. Nechť celý den svítí sluníčko a můžeme být venku.“

Částice jsou slova, která stojí na začátku věty, uvozují ji. Slouží k tomu, aby vyjádřily, že si něco přejeme.

Citoslovce

Posledním slovním druhem jsou citoslovce. Ta vyjadřují různé zvuky, které věci, lidé nebo zvířata vydávají. Jsou vlastně jejich přepisem. Citoslovci vlastně odpovídáme už jako malé děti na všechny otázku typy: Jak dělá autíčko, kočička, prasátko…? V případě Alíka nás určitě napadnou citoslovce jako:

Přepis bublinkové nápovědy: