Vydáno dne 26.10.2016
V tomto článku si podrobně vysvětlíme, co je to předmět a jak ho mezi
ostatními větnými členy poznáme.
Předmět je větný člen, který vždy nějak souvisí s přísudkem věty, rozvíjí ho. Nejedná se o základní větný člen, to znamená, že není nutný k tomu, aby věta vůbec vznikla. Vyjadřuje osob, zvíře nebo věc, kterých se děj týká, přímo je zasahuje.
Babička se zlobila na Pepíka.
Smutně se loučil se svým domovem.
Hodil Alíkovi gumový míček.
Posypala cukroví moučkovým cukrem.
Sním o dovolené u moře.
Pokud se babička na Pepíka zlobí, určitě ho to nějakým způsobem zasahuje a dotýká se ho to, například dostane vynadáno za to, že rozbil sousedům okno. A protože se babička hodně zlobí, neupeče mu k snídani čerstvou vánočku, kterou tak rád snídá.
Pokud hodí někdo Alíkovi míček, Alík to jistě také pocítí, protože se pro něj se štěkotem rozeběhne. I míček je v této větě předmětem, kterého se děj dotýká – nejen že se proletí, ale ještě bude oslintaný od Alíka.
Na předmět se můžeme ptát pouze pádovými otázkami, předmět se může nacházet v jakémkoliv pádu kromě 1. pádu (v 1. pádu je vždy podmět) a 5. pádu (oslovení). Důležité je si zapamatovat, že pokud se můžeme na větný člen zeptat i jinou než pádovou otázkou (kde?, kam? kdy?), nejedná se o předmět.
Máme například větu: Polož to na stůl. Jako první nás napadne možná otázka: Na koho, co to mám položit?. Můžeme se ale také zeptat: Kam to mám položit? Na stůl. Protože jsme vymysleli další otázkou, kterou se lze zeptat na větný člen, nejedná se o předmět.
Pokud se ptáme na předmět, můžeme v otázce použít i přísudek, který předmět rozvíjí a zeptat se: Na koho, co se zlobila? a odpovíme si na Pepíka.
| věta | ptáme se | předmět |
| Harry se dotkl své jizvy. | Koho, čeho se dotkl? | jizvy |
| Poslal rodičům dopis. | Komu, čemu ho poslal? | rodičům |
| Maminka uvařila polévku. | Koho, co uvařila? | polévku |
| Často mluví o své rodině. | O kom, čem mluví? O rodině. | |
| Neplýtvej vodou. | Kým, čím neplýtvej? | vodou |
Pokud jde o pády, velmi často se předmět nachází ve 4. pádu, není to ale rozhodně pravidlem.
Věta nemusí vždy obsahovat jen jeden předmět, klidně jich může být i větší počet. Pokud tedy máte za úkol najít ve větách předměty, je potřeba celou větu projít podrobně.
Babička uvařila sousedce kávu.
Tomáš nám vyprávěl o svých
prázdninách v Itálii.
Tatínek zakryl pískoviště plachtou.
Koupila rohlíky, banány,
limonádu a sýr. Zloděj ukradl
sousedům hrábě a nové
kolečko.
Jak už jsme si řekli, předmět rozvíjí přísudek dané věty. Nejčastěji tedy závisí na slovesu (jak jsme se přesvědčili v příkladových větách), někdy ale může být řízen také přídavným jménem (pokud rozvíjí slovesně-jmenný přísudek), například Taška je plná knih.
Předmět může být vyjádřen
| podstatným jménem | ||
| péct cukroví | pozorovat vlaky | vyprávět o zájezdu |
| zájmenem | ||
| zamávat mu | rozesmát je | obejít se bez toho |
| přídavným jménem | ||
| pomoci zraněnému | ošetřovat nemocné | neubližovat mladším |
| infinitivem slovesa | ||
| Přála si zhubnout. | Toužili vyhrát. | Nepotřebuje pomoct. |
| číslovkou | ||
| oběma zamávat |