Bez pádů se hůř učí další gramatická a pravopisná pravidla

Určování pádů a znalost pádových otázek představuje základ, bez kterého nelze jazyk studovat dál. Při učení češtiny často narazíme na pravidlo, které obsahuje i zmínku o nějakém konkrétním pádu. Pokud nevíme, jaký tvar si pod daným pádem vlastně představit, trvá nám delší dobu, než pravidlo pochopíme a naučíme se ho.

Ve kterých oblastech jazyka se bez dovednosti určit správně pád určitě neobejdeme?

Určování vzoru podstatných jmen

Vzory podstatných jmen rozlišujeme velmi často podle tvaru pro 2. pád. Díky 2. pádu jsme schopni rozlišit vzory:

• moře a kuře
• píseň a kost
• pán a muž
• hrad a stroj

Skloňování podstatných a přídavných jmen, zájem a číslovek

Podstatné jméno noc skloňujeme podle vzoru kost, jen ve 3., 6. a 7. pádu množného čísla přechází slovo ke vzoru píseň.

S podobnou poučkou se během studia na základní a střední škole setkáme poměrně často. Pokud neznáme jednotlivé pády, nemůže nám být takové pravidlo příliš užitečné. Nevíme, co je myšleno 6. pádem a nedokážeme si vzpomenout, jakou pádovou otázkou se ptáme na 7. pád. Abychom mohli správně skloňovat podstatná jména, je velice užitečné mít povědomí o jednotlivých pádech a jejich otázkách.

Jistě, jazyk se můžeme učit také intuitivně, mnoho tvarů známe sami od sebe i bez znalosti jakýchkoliv pravidel o skloňování. Na druhou stranu ale některá slova mohou mít tak složité skloňování, že si chceme správný tvar pro konkrétní pád raději ověřit (v různých diskuzích často narážíme na dotaz po správném tvaru 7. pádu množného čísla pro slovo myš).

Určování životnosti

Porovnání 1. a 4. pádu je nezbytné pro správné určení životnosti. Životnost ovlivňuje tvar jmen i koncovku v přísudku.

Umění správně se zeptat

Učení této problematiky není jen o mechanickém učení čísla pádu a příslušné otázky. Určování pádů nespočívá jen v bezmyšlenkovitém lepení čísel pádů ke slovům v konkrétních větách. Pokud chceme pády bezpečně rozlišovat, je potřeba se na ně umět správným způsobem zeptat. Ta schopnost se žákům hodí později na 2. stupni, kdy se věnují především větnému rozboru a určování druhů vět hlavních a vedlejších.

I v životě je potřeba umět se zeptat tak, aby druhý věděl, čeho se má otázka vlastně týká. Cvičení na určování pádu nám mohou poskytnout nezanedbatelný základ takového ptaní. Otázky na porozumění textu navíc často mají podobnou strukturu jako ty, kterými zjišťujeme pád (Kdo šel ven s Petrem? S kým se Jenda nebaví? Na koho se paní učitelka zlobila?). Kdo ví, zda díky znalosti pádů nám odpověď na podobnou otázku nenaskočí o něco rychleji a jednodušeji?

Děti se při určování pádu vrací v textu ke konkrétní části, v rychlosti skenují text, aby našly příslušnou pasáž co nejrychleji. Určování pádů mnohdy posiluje soustředění se na menší úsek dlouhého textu. I toto jsou vlastnosti, které nám mohou být v životě velice důležité.

Vztahy mezi slovy, logika jazyka

Otázka po konkrétním pádu bývá často doplněna dalším větným členem, i to nám může být velmi prospěšné. Pokud se naučíme dobře ptát, lépe si uvědomíme vztahy, které panují mezi jednotlivými slovy ve větě. Zjistíme, které slovo souvisí s kterým, jak se navzájem doplňují. Například:

Babička pletla ponožky. Ptáme se: koho, co pletla? Ponožky. Proč se vlastně ptáme i pomocí slovesa plést? Protože se jedná o přísudek, který je rozvit předmětem. Předmět s přísudkem úzce souvisí, některá slovesa dokonce vyžadují doplnění předmětem v konkrétním pádu. Pokud se podobným způsobem zeptáme stokrát (což je během školní docházky klidně možné), může se nám v hlavě spojit návaznost mezi slovesem v přísudku a podstatným jménem v předmětu.

Navíc si děti lépe uvědomí logiku jazyka, zjistí například to, že sloveso vyžaduje někdy doplnění předmětem a že některá slovesa bývají doplněna slovy v konkrétním pádu (například sloveso sledovat je vždy doplněno jménem ve 4. pádu, uvažovat o… se pojí s pádem šestým).