Odkdy se prosím v českém jazyce užívá pojmenování „shoda podmětu s přísudkem“? Česká mluvnice od B. Havránka a A. Jedličky zná pouze pojem „shoda přísudku s podmětem“. Kdysi bych jako student s podobným tvrzením neprošel u dílčí zkoušky. Který velikán současné jazykovědy nedbá a odkdy na Českou mluvnici?

Dobrý den, správně je samozřejmě shoda přísudku s podmětem, ale ve školách se často setkáváme i s obráceným pojmenováním, které není sice z logického hlediska správné, nicméně se občas používá. Pak nastává otázka, jaké pojmenování použít, aby bylo pro děti a jejich rodiče srozumitelné.

Já třeba při zakládání rubriky vycházela z toho, na co jsem byla zvyklá ze své školní docházky a tehdejší praxe. Pojmenování jsem hledala v různých učebnicích i na internetu a podoba shoda podmětu s přísudkem byla velmi častá. Z toho důvodu jsem po této variantě sáhla, přestože jsem věděla, že je chybná. Dnes bych se rozhodovala už jinak, mám více zkušeností i znalostí a celkově se správná podoba shoda přísudku s podmětem objevuje častěji než dříve (samozřejmě dle mého odhadu, žádnou statistiku na to nemám).

Děkuji za upozornění, které mi připomnělo tento nedostatek z mládí, na který jsem už zapomněla. Název opravím.