Moje čeština

Čeština nemusí být nuda

Jak (se) učit vyjmenovaná slova 1

Vydáno dne 10.02.2014 od Jana Skřivánková

Snad každý z nás si pamatuje doby, kdy mu rodiče vtloukali do hlavy správné pořadí vyjmenovaných slov. Mnozí z nás se ocitli už i na druhé straně, tedy v roli těch, kteří se snaží to správné pořadí nacpat do hlav někomu jinému. Napadlo vás ale někdy, že učení vyjmenovaných slov nemusí být vůbec spojené se stresem a že se při něm mohou bavit nejen děti, ale také my dospělí? V první části našeho seriálu si budeme tak trochu povídat o povídání.

Povídání o slovech v souvislostech

Dmýchat, chmýří, nachomýtnout se… řada slov, která leckdy dětem ještě nic pořádného neříká. Kolikrát slyšíme v běžné řeči, že kovář dmýchal oheň, nebo že jsme se někdy nachomýtli na místě, kde jsem raději neměli být? Děti (chcete-li žáci) se kolikrát učí řadu nic neříkajících slov, která pro ně nic neznamenají, proto si je nemají podle čeho zapamatovat. Často je na nich vidět, že si pamatují jen to, jak slovo zní a protože neznají jeho význam, zapamatují si někdy zcela odlišnou „zvukovou stopu“. Místo příbytek si třeba pamatují přibíjet. Kolikrát je také znát, že sice umí odříkat správně znějící řadu slov, ale je to pro ně skoro to stejné jako kdyby se naučili říkat za sebou třeba xyz, dmvz, plsu, mndvg. Neděje se tak samozřejmě vždy, ale někdy mají děti s uchopením významu určitých slov potíže a není na tom vůbec nic špatného ani divného.

Jak s tím bojovat? Zkuste si s dětmi povídat, o vyjmenovaných slovech, která se právě učí. Na první pohled to působí mnohem náročněji a zdlouhavěji, ale ve výsledku jde učení mnohem rychleji. Sice vám zabere určitý čas projet s dětmi každé vyjmenované i příbuzné slovo, ale zato si každé z těchto slov dítě lépe zapamatuje. Navíc si rozšíří slovní zásobu, protože si vštípí význam mnoha nových slov. 

jak neučit vyjmenovaná slova

Jak to probíhá

Hned jak dítě přijde domů s tím, že se má naučit do toho a toho dne vyjmenovaná slova po daném písmenku, najděte si čas a každé slovo s dítětem v klidu proberte. Nemusíte si na to vyloženě vyčlenit dvě hodiny, během kterých nebudete dělat nic jiného, o vyjmenovaných slovech si můžete povídat při cestě ze školy, při vaření nebo když třeba uklízíte. Pokud jste učitel, zkuste věnovat této činnosti jednu hodinu českého jazyka hned na začátku látky.

U svých školních dětí takto postupuji u každých nových vyjmenovaných slov. Postup si můžeme ukázat třeba u slova smýkat, to často dětem dělá právě problémy. Jak taková rozmluva vypadá?

U: „Další máme slovo smýkat. Vidíte na obrázku, jak tam táhne ten čert pytel?“
Ž: „Anóóó.“
U: „A jak ho táhne? Rovně, nebo…?“
Ž: „No táhne ho jako ze strany na stranu.“
U: „Přesně tak. A trochu se u toho klátí, viď? Asi je těžký, tak se mu špatně táhne, tak ho táhne tak nějak klikatě.“
děti přikyvují, je vidět, že je problém zaujal
U: „No a on ho vlastně ani tak nenese, ale tím pytlem smýká. To znamená, že ho vláčí ze strany na stranu, ne rovně.“ 

Větu doplňuji mohutnou gestikulací a předvádím, jak tím pytlem smýkám.

U: "A smýkat nemusíme jen pytlem. Viděli jste film Mrazík? Jak tam macecha tahá Nastěnku za vlasy? Ona jí těmi vlasy vlastně smýká, viďte? 

Opět předvádím scénu z Mrazíka, tentokrát s dobrovolníkem v roli Nastěnky :)

U: „A teď už určitě víte, jak vypadá, když dostane auto smyk.“ 

Děti předvádí, jak auto dostává smyk.

U: "Tak teď už víme, že smýkat znamená, že něco táhneme, vláčíme a taky vím, že je to takový klikatý pohyb jako třeba když auto dostane smyk na namrzlé silnici. A k tomu je příbuzné slovo také smyk. Smyk je vlastně to, do čeho se dostane to auto na té zmrzlé silnici. Podobně třeba smyčka, ta je také klikatá a je hodně tvarem podobná smyku. Pamatujete, když jste byli v první třídě a učili se psát jednotlivá písmena? Tam jste taky hodně cvičili smyčku, třeba na malé psací l. To jste si kreslili takové ty vlaštovky, pamatujete?

Ukážeme si s dětmi smyčku, ve vzduchu kreslíme vlaštovku.

U: "Smyčku také děláme na provaze nebo tkaničkách, když vážeme uzel. Další slovo, které určitě znáte je smyčec. Tím se hraje na některé hudební nástroje, víte na jaké? 

Na internetu ukážu obrázek smyčce.

Ž: „Na housle, na basu!“
U: „Přesně tak a představte si, že ten smyčec píšeme také s tvrdým Y. My tím smyčcem po těch houslích vlastně smýkáme taky ze strany na stranu, takže je to příbuzné.*“ 

Pustím na Youtube ukázku hry na housle.

Celý rozhovor může samozřejmě probíhat i jinak, můžete zkusit pokládat takové otázky, aby správnou odpovědí bylo nějaké slovo příbuzné k danému vyjmenovanému slovu. Například u slova mlýn se můžeme ptát takto:

Kam chodíme, když potřebujeme udělat z obilí mouku? – do mlýna
Kdo v takovém mlýně pracuje? – mlynář
A kdo tam s ním žije? – mlynářka
Kde přesně se v tom mlýně to obilí mele? – mlýnice
A co musí mít každý mlýn ve vodě? – mlýnské kolo
A každý mlynář na hlavě? – mlynářskou čepici/zástěru
a v čem meleme doma mák nebo kávu? – ve mlýnku 

Samozřejmě ne vždy žáci odpoví ihned správně, v takovém případě je potřeba je nějak nasměrovat. Pokud je odpověď věcně správná, uznejme ji jako dobrou, ale ptejme se dál. Pokud budeme uznávat pouze ty odpovědi, které chceme slyšet, mohlo by to děti odradit od vymýšlení odpovědí.

Např. dítě odpoví, že s mlynářem žije v mlýně určitě pes, reagovat můžeme třeba takto: „Samozřejmě pes s mlynářem žít může, určitě bude mít mlynář třeba i kočku, která bude vyhánět myši. Ale bez koho by se mlynář neobešel? Kdo mu vaří teplé večeře?“ Dalšími dotazy se snažíme minimalizovat další možné odpovědi a navést děti na to slovo, které chceme slyšet.

Je také dobré povídat si o některých slovech více do hloubky, aby si děti nezapamatovaly jen jednu asociaci a nepřipouštěli pak jakékoliv jiné použití slova. Například slovo být se často nahrazuje synonymem existovat. Když už se s dětmi dostaneme přes fázi, kdy jim musíme objasnit, co to vlastně to existovat znamená, hrozí nám, že pak napíší, že chtějí bít doktorkou nebo paní učitelkou, protože to přeci s žádnou existencí nesouvisí. Zrovna u slovesa být je opravdu důležité říci co nejvíce příkladů a potom s významem slova pracovat i dále (viz další aktivity, hlavně malování obrázků). Můžeme například říci: „Sloveso být použijeme, když někde jsme, nacházíme se tam, nebo se tam třeba nacházet chceme. Chtěl bych být u babičky. Chtěla bych být teď v cukrárně, a ne ve škole. Nebo třeba chceme něčím být: chtěla bych být o deset let mladší, chtěla bych být hubenější… Někdo by třeba chtěl být slavným fotbalistou, který dává góly. Nebo chceme, aby už byl pátek a my měli tělocvik…“. U takového vyprávění se mi docela osvědčilo vybírat věty, které děti nějakým způsobem zaujmou, pobaví, záměrně si ze sebe dělám legraci, snažím se ho propojit s nějakým zážitkem. Důležité je také hrát si s hlasem, měnit intonaci, zvuk hlasu apod.

jak ano

Proč to tak dělat

Pro lidský mozek jsou lépe zapamatovatelné informace, které spolu nějakým způsobem souvisejí a především informace, kterým člověk skutečně porozumí. Bylo prolázáno, že lidský mozek pracuje na principu známých informací, že nové informace zařazuje do již vytvořené sítě poznatků, hledá mezi těmito informacemi vztahy. Ulehčememe to tedy.

Zároveň mohu z praxe potvrdit, že pokud se s dětmi o vyjmenovaných slovech bavíte, lépe si je pamatují a jsou poté poměrně rychle schopné odůvodňovat správná i/y, protože vidí jednotlivé souvislosti, chápou systém příbuznosti různých slov. Samy jsou také schopné příbuzná slova u dosud neprobraných slov vymýšlet. Navíc je tento způsob pro děti i pro nás učitele a rodiče peci jen příjemnější než klasické biflování do pozdního večera.

Samozřejmě ne všem dětem dělají všechna slova problémy. Určitě vědí, co znamená slovo slyšet, mlýn, sysel nebo třeba myš. Na druhou stranu je ve vyjmenovaných slovech spousta výrazů, které dělají problémy i nám dospělým. Víte, co je to babyka? K jakému vyjmenovanému slovu je příbuzné slovo průmysl a myslivec? Víte, proč se píše býložravec, a ne bíložravec? A uměli byste vysvětlit, co znamená slovo dmýchat nebo třeba sychravý? Některá slova zkrátka v běžné řeči moc nepoužíváme, nebo je používáme, víme, co znamenají, ale neumíme to přesně popsat. Celý život si osvojujeme slovní zásobu svého rodného jazyka a u dětí je tento proces obzvlášť objemný, protože se mnoha věcmi ještě nesetkaly, nezažily situace, ve kterých by dané slovo použily. Je to přirozené a vůbec nic na tom není. Nehledě na to, že kolikrát děti tvrdí, že danému slovu rozumí a pak ho použijí v takové větě, že se nestačíte divit :)

Navíc nejde jen o vysvětlování významu konkrétního slova, tato metoda dětem odkrývá tajemství systému našeho jazyka a pomáhá jim lépe si uvědomit, které slovo souvisí se kterým.

Kde hledat potřebně informace a pomoc Mnoho užitečných informací najdete v našich článcích o vyjmenovaných slovech, ke každému si můžete přečíst několik příbuzných slov, navíc má každé vyjmenované slovo také svůj obrázek pro lepší představu. U složitějších výrazů najdete tKé stručné vysvětlení významu. Samožřejmě se můžete na konkrétní problém zeptat také v komentářích pod tímto článkem. Nějaké matriály na toto téma bych také určitě ráda zveřejnila v dalších článcích.

Mnoho informací obsahují také různé učebnice a cvičebnice, já osobně v případě nouze hledám nejraději na internetu. Nejčastěji vyhledávám další ilustrační obrázky, videa nebo doplňující informace (přesný význam slova, synonyma, zajimavosti – třeba o zvíŕazech, rostlinách).

Závěr

Ke každému slovu existují desítky způsobů, jak si o něm s dětmi povídat. Záleží jen na nás, jaký způsob nám i našim dětem bude vyhovovat. Obecně je důležité snažit se napojit slovo na konkrétní zkušenosti dětí (jaké vánoční obyčeje doma dodržujete?), k jednotlivým slovům přiřazovat co nejvíce asociací (kdo všechno má kopyto? čím bychom neměli plýtvat? jak se chová bystrý člověk?) a propojovat jednotlivá slova v celky, které dávají smysl. Při povídání často ukazuji k jednotlivým slovům také obrázky (stačí zadat slovo do vyhledávače, není k tomu potřeba žádná databáze ani složitý systém), děti si slovo spojí také se zrakovým vjemem. Dobrým pomocníkem jsou také různá videa.

Na úplný závěr je nutné říci, že tato metoda samozřejmě nemusí vyhovovat všem, každému z nás vyhovují jiné metody a principy učení (se). Já osobně mám s tímto postupem velmi dobré zkušenosti, proto jsem se rozhodla o něm alespoň krátce napsat. Navíc pracuji během doučování s mnoha dětmi, které mají s vyjmenovanými slovy problémy, a vím z vlastní zkušenosti, že člověka unavuje učit se stejnou věc stále stejným způsobem a hledá stále nové a nové způsoby, jak dný problém vysvětlit :) Samozřejmě tato metoda není všehospásná, vyjmenovaná slova musíme procvičovat i jinými způsoby, tato metoda má pomáhat především s lepším pochopením principu odůvodňování i/y po obojetných souhláskách a usnadnit děteme zapamatování si vyjmenovaných slov.


Čeština s maňásky

Zábavná aplikace na výuku vyjmenovaných slov, určování pádu, psaní ú/ů a i/y po měkkých a tvrdých souhláskách. Obsahuje celkem 8 756 testových otázek s vysvětlením správné odpovědi, 8 výukových her a vysvětlení potřebné teorie.

Vyzkoušet zdarma Češtinu s maňásky

Verze pro tisk

Články ze stejné rubriky: