Moje čeština

Čeština nemusí být nuda

Jak psát přímou řeč

Vydáno dne 15.07.2014 od Jana Skřivánková

V tomto článku se zaměřujeme na základní pravidla při psaní přímé řeči. Zajímat nás budou především velká písmena a interpunkční znaménka.

Co je přímá řeč a uvozovací věta

Než se pustíme do pravidel pro psaní velkých a malých písmen u přímé řeči, zopakujeme si v rychlosti dva hlavní pojmy, se kterými se v článku budeme setkávat.

Přímá řeč je vždy ohraničena uvozovkami a vyjadřuje, co přesně někdo říkal, křičel nebo klidně i šeptal. Je to doslovné přepsání jeho řeči. Pokud bychom přepisovali větu do komiksu, přímá řeč by byla tím, co by se objevilo v bublině.

Uvozovací věta uvozuje přímou řeč, nějakým způsobem ji v textu uvádí. Jsou to věty typu řekl, zeptal se, zvolal, odpověděl. požádal apod. Uvozovací věta nám říká, kdo a jak mluví.

Jak je to s velkými písmeny a interpunkcí

Přímá řeč a za ní uvozovací věta

Na začátku přímé řeči musíme vždy napsat velké počáteční písmeno.

Dobrý den!“ pozdravil Jeník vesele a vstoupil do obchodu.
Jen počkej, zajíci!“ volal zuřivě vlk.
Jak se máš?“ zeptal se mě hned po příchodu Karel.

Jestliže následuje za přímou řečí uvozovací věta, nepíšeme na jejím konci nikdy tečku. Místo tečky píšeme čárku. S tím souvisí i to, že na začátku uvozovací věty píšeme malé písmeno.

„Tak už jsem konečně doma,zaradoval se pocestný.
„Dlouho jsem tě neviděla,usmála se na mne Jitka.
„Dnes si zopakujeme vyjmenovaná slova,začal hodinu učitel.

I v případě, že končí přímá řeč otazníkem nebo vykřičníkem, píšeme na začátku uvozovací věty malé písmeno. Pokud uvozovací věta stojí za přímou řečí, kterou uvozuje, nikdy nezačíná velkým písmenem.

„Stůj!“ zvolal policista.
„Jak se máš?“ zeptala se mě starostlivě matka.

Všechna zmíněná pravidla můžeme zjednodušit takto:

Uvozovací věta a za ní přímá řeč

Jak už jsme si řekli v předešlém případě, přímá řeč začíná vždy velkým písmenem. Uvozovací věta je od ní oddělena nejen uvozovkami, ale také dvojtečkou.

Babička pravila:Chlapče, podej mi šití.“
Udiveně se zeptala:To už je tolik hodin?“
Zuzka nadšeně křičela:Hurá, už jsou prázdniny!“

Uvozovací věta může ale klidně malým písmenem začínat, i přestože stojí před přímou řečí.

Přišel za mnou a zeptal se: „Proč jsi dorazil až teď?“
Pavla se prohlédla v zrcadle a prohlásila: „Myslím, že už můžeme jít.“

Stručně můžeme výše napsaná pravidla znázornit takto:

Přímá řeč rozdělená uvozovací větou

Pokud je přímá řeč rozdělena na dvě části, druhá část už velkým písmenem nezačíná. Navíc platí pro první část přímé řeči to, že nemůže končit tečkou. Vložená uvozovací věta začíná malým písmenem.

Chlapče,“ ozvala se babička z pokoje, „podej mi šití.“
Hurá,“ křičela nadšeně Zuzka, „začaly prázdniny!“
Zajíci,“ volal vlk naštvaně, „jen počkej, až tě chytím!“

Všimněte si navíc, že za uvozovací větou píšeme čárku. Můžeme tedy říct, že vložená uvozovací věta je od přímé řeči oddělena z obou stran čárkami.

„Karkulko,“ oslovil holčičku vlk, „kampak jdeš?“ „Nevím,“ ozval se Patrik, „proč bych nemohl jít taky.“

Věty tohoto typu mají tedy správně vypadat takto:

Krátký přehled na závěr

  • Pamatujte si, že přímá řeč vždy začíná velkým písmenem.
  • Pokud za přímou řečí stojí uvozovací věta, nemůžeme ji zakončit tečkou.
  • V uvozovací větě, pokud nestojí před přímou řečí, píšeme malé počáteční písmeno.
  • Uvozovací věta vložená do přímé řeči je z obou stran oddělena čárkou.

Čeština s maňásky

Zábavná aplikace na výuku vyjmenovaných slov, určování pádu, psaní ú/ů a i/y po měkkých a tvrdých souhláskách. Obsahuje celkem 8 756 testových otázek s vysvětlením správné odpovědi, 8 výukových her a vysvětlení potřebné teorie.

Vyzkoušet zdarma Češtinu s maňásky

Verze pro tisk

Články ze stejné rubriky: