Chytáky v češtině: standardní, nebo standartní?

Podstatné jméno standard

Slovo standard označuje obvyklou, běžnou úroveň něčeho, ustálenou míru či podobu něčeho. Například spojení životní standard označuje určitou životní úroveň, na kterou je člověk zvyklý.

Toto podstatné jméno píšeme ve všech jeho tvarech s písmenem D na konci:

Písmeno D bychom měli také dodržovat ve výslovnosti, ačkoliv jsme často zvyklí vyslovovat [standartu] místo [standardu]. Výslovnost D je však v mnoha tvarech velmi důležitá, protože díky tomu můžeme od sebe odlišit dvě podobná, avšak významem naprosto odlišná, slova standard a standarta.

standarta = prapor, malá vlaječka či pruh látky například s heslem nesený na tyčích v průvodu (například: prezidentská standarta)

Správně bychom tedy měli vyslovovat [standardu], [standardech] apod.

Písmeno D ve psané i mluvené podobě bychom pak měli dodržovat také ve všech od něj odvozených slovech:

přídavné jméno standardní

= obvyklý, běžný

Toto přídavné jméno píšeme a vyslovujeme ve všech tvarech také s písmenem, tedy i ve tvarech 2. a 3. stupně standardnější a nejstandardnější.

přídavná jména nadstandardní a nestandardní

nadstandardní = lepší než obvyklý, luxusní, lépe vybavený

nestandardní = neobvyklý, podivný

Tato přídavná jména ve všech tvarech píšeme a vyslovujeme také s hláskou D.

příslovce standardně, nestandardně a nadstandardně

Jedná se o příslovce odvozená od přídavných jmen standardní, nestandardní a nadstandardní. Píšeme a vyslovujeme je také s písmenem D.

standardizovat, standardizace

standardizovat = uvést na běžný stav, uvádět na běžný standard, normalizovat

standardizace = proces uvádění na běžný stav (standard)

Sloveso standardizovat a podstatné jméno standardizace jsou posledními slovy, kterých se ve svém článku zmíním. I je píšeme a vyslovujeme s hláskou D, navíc měkké i po D čteme tvrdě. Správná výslovnost je tedy [standardyzovat] a [standardyzace].

A co slovo standarta?

Slovo standarta označující malou vlajku či fáborek nemá se slovem standard vůbec nic společného. Přesto tato dvě slova dokáží uživatele češtiny občas pěkně potrápit. Před napsáním těchto slov je tedy důležité uvědomit si, co chci vlastně říci. Pokud budu psát o vlajce, fáborku či transparentu, je naprosto správné psát slovo standarta a všechny jeho tvary s písmenem T. Pokud budu mluvit o něčem, co je běžné, normální, musím se mít vždy na pozoru a napsat (i vyslovit) hlásku D. Pokud tedy někde uvidíme například tvar standartu, musíme se nejdříve zamyslet, zda jde o tvar slova standard, nebo standarta. Někdy se může totiž stát, že tvar standart bude opravdu správně, a to v případě 2. pádu množného čísla od slova standarta. Sice je to poměrně nepravděpodobné, ale i přesto bychom se neměli učit slepě doplňovat všude písmeno D.

Na závěr

U slova standard a jeho odvozenin je potřebadávat pozor na správný pravopis i výslovnost. Vždy musíme napsat a vyslovit hlásku D, protože s hláskou T píšeme a vyslovujeme slovo standarta, které má naprosto odlišný význam.