O tom, jakou předložku kdy napíšeme, rozhoduje pád, ke kterému se předložka váže. Jinými slovy vždy záleží na tom, v jakém pádu je slov, ke kterému předložka patří.

Předložka Z

Předložku Z píšeme vždy s 2. pádem. Ten poznáme podle toho, že se na slovo můžeme zeptat otázkou (bez) koho, čeho?.

Někdy se může ale s 2. pádem pojit také předložka S. A to v případě, kdy chceme zdůraznit pohyb s povrchu pryč nebo po povrchu dolů.

Předložka S v 2. pádu nám může také zdůrazňovat, že daná věc je na něčem, ne v něčem. Například prach, který smeteme byl pravděpodobně na skříni, nikoliv ve skříni. Pokud řekneme, že pirát sundal se skříně papouška vyjádříme tím, že ten papoušek byly na skříni. Pokud ale někomu sdělíme, že si potom vyndal ze skříně i klobouk, už říkáme, že klobouk byl položený někde uvnitř skříně.

Často tedy záleží na významu věty a i na tom, s jakým slovesem je předložka použita. Předložka S značí, že bylo něco na povrchu toho předmětu, předložka Z naopak znamená, že byla daná věc uvnitř toho předmětu. Proto nikdy nemůžeme spojit předložku S se slovesem, které jasně říká, že se něco nacházelo uvnitř té skříně. Pokud by na skříni byla ještě opice, pirát by ji musel opět sundat se skříně, nemohl by ji se skříně vyndat.

Spojení s předložkou S se u 2. pádu ale často nepoužívá, v dnešní době se považuje spíše za zastaralé a knižní. Ve starších knihách předložku S s 2. pádem piráti ještě běžně používali, dnešní piráti ale už ne. Tento případ se tedy nemusíte učit, stačí jen, když o něm budete vědět.

Předložka S

Předložka S se pojí se 7. pádem, tedy ji najdeme u slov, na která se můžeme zeptat otázkou (s) kým, čím?.

S předložkou S se můžeme setkat také u 4. pádu. Jedná se především o knižní výrazy být s to (být schopen, umět) a kdo s koho. Někdy ji najdeme také u 2. pádu v případech, které jsme si už popsali o předložky Z.