„Brumdo, jsme v p _ -iy tlíku,“ podíval se na zamračené nebe Čmelda. „Bez sluníčka nemůžeme letět do daleka.“
„Já nedoletím ani do bl _ -íý zka,“ odpověděl slabounce Brumda. Zamračil se na zamračené nebe a ze všech s _ -iy l zakřičel: „Koukej, sv _ -íý tit! Ale honem, nebo uv _ -iy díš!“
„Vůbec tě nesl _ -iy ší, řekl Čmelda. "Mraky jsou jako tlustá deka. Musíme to zkusit oba. Dva dokřičí dál než jeden.“
A křičeli:
„Sluníčkóóó! V _ -iy koukni! Sluníčkóóó! V _ -iy koukni!“
A za zády se jim ozvalo: „Kuk!“
Kluci se otočili a z trávy se na ně zub _ -iy lo slunéčko sedmitečné. Smálo se, až se za břicho popadalo, a pov _ -íý dá:
„Tak jsem v _ -iy kouklo. Co potřebujete?“
„Od tebe nic,“ řekl Brumda. „Ty si zase v kl _ -iy du zalez. Ty nejsi žádné sluníčko, ale beruška.“
„Jo, ale taky jsem slunéčko sedmitečné,“ otočila se k nim zády beruška. „Můžete si přepočítat puntíky.“