Právě řešíme, jak naučit třeťáka, kdy psát v přídavných jménech D a T, např. prudký (nikoliv prutký) a také v podstatných jménech, např. besídka (nikoliv besítka). Máte-li nějakou pomůcku, sem s ní Pamatuji si ze školy pomůcku KRÁTKÝ – KRAŤOUČKÝ, ale když ona se dcera učí takové výrazy jako KROTKÝ, VRATKÝ, lze pak říci „vraťoučký“ ??? Moc děkuji a přeji hezký den,

Dobrý den,

musím se přiznat, že studuji český jazyk pro 2. stupeň, takže s podobnými problémy nemám žádné zkušenosti. V příručkách jsem našla jedinou pomůcku, která radí, aby si žáci pomáhali zdrobnělinami slova (třeba jako u toho slova krátký) nebo příbuzným slovem (tato část jde použít třeba na slovo besídka – besedovat, beseda), kde je jasně slyšet T nebo D.

Další rada zní, abyste si zkusili říci takové příbuzné slovo, ve kterém je po té párové souhlásce (D a T, V a F, B a P atd.) samohláska – pravopis bude zřetelnější.

Já osobně bych zkoušela vytvořit vždy sloveso od toho slova, protože většinou jeho tvar splňuje tyto požadavky (například krotký – krotit).

Snad jsem Vám alespoň trošku pomohla.

Dotaz byl přesunut do samostatného vlákna, protože nesouvisel s tématem původní diskuze.