Shoda přísudku s podmětem
Vydáno dne 26.05.2009 od Jana Skřivánková
V tomto článku si povíme něco o základních pravidlech ve shodě přísudku s podmětem v příčestí minulém. Článek je nyní doplněn o přehlednou tabulku na závěr.
K tomu, abychom mohli správně rozhodnout, kterou koncovku v určitém slovese použijeme, musíme postupovat podle následujících tří kroků
1. Určíme podmět věty
Každá věta musí mít svůj podmět, o kterém se dá zjednodušeně říci, že určuje to, kdo daný děj vykonává. Většinou jde o podstatné jméno v 1.pádu a zjistíme ho velmi jednoduše. Stačí se pomocí přísudku zeptat 1. pádovou otázkou na vykonavatele děje, tedy kdo nebo co danou věc vykonával/o?
Děti si celé odpoledne hrály. | Kdo si celé odpoledne hrál? | děti |
Jirka a Pepa mávali odjíždějící babičce. | Kdo mával odjíždějící babičce? | Jirka a Pepa |
Sluníčko pálilo. | Kdo/co pálilo? | sluníčko |
Oči se jí rozšířily překvapením. | Kdo/co se jí rozšířily překvapením? | oči |
Vidličky ležely na stole. | Kdo/co ležel na stole? | vidličky |
2. Určíme rod, ve kterém je podmět
Existuje několik způsobů, kterými lze určit rod podstatného jména. Nejjednodušší je asi tento:
a) Podmět musí být v jednotném čísle, pokud tomu tak není, musíme si ho nejdříve do jednotného čísla převést.
kočky- kočka
oči - oko
chlapci - chlapec
jména- jméno
b) Poté si na podmět v jednotném čísle ukážeme ukazovacím zájmenem:
to jméno - rod střední
ten chlapec - rod mužský
ta kočka- rod ženský
POZOR
Pokud je podmět rodu mužského, musíme určit také jeho životnost. Ta se určí např. podle životných a neživotných vzorů. Většinou můžeme životnost logicky odvodit, ale existují i výjimky. Například sněhulák sice nedýchá, ale i tak se počítá mezi životné! Pokud chceme mít jistotu, zda je dané slovo rod životný či ne, stačí si říci toto slov v 1. pádu a poté v pádu 4. Pokud se tvary pádu neshodují, je podstatné jméno životné. Například zmiňovaný sněhulák je v 1. pádu sněhulák a ve 4. pádu sněhuláka. Proto je sněhulák životný.
3. Podle rodu podmětu napíšeme správnou koncovku
ROD ŽENSKÝ
Jestliže je podmět v ženském rodu čísla množného, píšeme vždy v přísudku Y.
Maminky vařily oběd.
Dívky si spolu vesele povídaly.
Kočky seděly na střeše a mňoukaly.
Růže krásně voněly.
ROD STŘEDNÍ
Jestliže je podmět ve středním rodu čísla množného, píšeme v přísudku A.
Koťata se vyhřívala na terase.
Všechna letadla bezpečně přistála.
Pole byla při loňských povodních zatopena.
Údolí se na jaře zazelenala.
POZOR
Slova děti, oči a uši jsou sice v jednotném čísle rodu středního, ale v množném čísle už je řadíme k rodu ženskému. Proto musíme v příčestí minulém psát Y.
Pomůcka: Děti, oči, uši tvrdé Y jim sluší.
Děti celé odpoledne stavěla sněhuláka.
Děti celé odpoledne stavěly sněhuláka.
Ale Děcka celý den zlobila.
Odstávala mu uši.
Odstávaly mu uši.
Ale Ucha od hrnce po prvním použití upadla.
Oči se mu rozzářila štěstím.
Oči se mu rozzářily štěstím.
Ale Na punčoše se objevila dvě oka. Žlutá kočičí očka svítila do tmy.
ROD MUŽSKÝ ŽIVOTNÝ
Jestliže je podmět v množném čísle rodu mužského životného, píšeme vždy I.
Psi štěkali.
Lyžaři sjížděli kopec.
Chlapci pískali na píšťalku.
Na svahu stáli tři sněhuláci.
POZOR
Ne vždy musí životná jména zastupovat živé osoby. Mezi životná se počítají např. také nebožtíci, sněhuláci apod.
ROD MUŽSKÝ NEŽIVOTNÝ
Jestliže je podmět v množném čísle rodu mužského neživotného, píšeme vždy Y.
Talíře spadly na zem a rozbily se.
Vrtulníky přistály na střeše nemocnice.
Topoly se ohýbaly pod náporem větru.
Všechny vlaky měly ten den zpoždění.
NEVYJÁDŘENÝ PODMĚT
Nevyjádřený podmět je ten, u kterého nemůžeme určit, jakého rodu a osoby je. V tomto případě se u sloves množného čísla v minulém čase píše I.
Jeli jsme se podívat na zámek Kačina.
Co kdybychom zašli do kina?
Nechovali se k sobě příliš hezky.
Všichni chtěli vědět, co se stalo.
POZOR
Ne v každé větě, ve které není vyjádřen podmět, můžeme napsat hned automaticky I. Často totiž není ve větě podmět vyjádřen z toho důvodu, že věta navazuje na předešlou, která podmět obsahuje.
Dívky se sešly před kinem. Šly pak na procházku do parku a na zmrzlinu.
Kůzlata hopsala na trávě. Chvílemi oškubávala větvičky nízkých stromů.
A ještě jeden užitečný tip na konec. Při shodě podmětu s přísudkem se lze v mnohých případech řídit podle koncovky u podmětu. Např. Maminky vařily oběd nebo Chlapci běželi na autobus.