George Gordon Byron: Childe Haroldova pouť
Mně rozkoší jest neproniklý les,
a v slastném nadšení se tovaryší
má duše s osamělým břehem kdes,
kde z hloubi moře hudbu věčna slyší.

Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák (Šavličkova píseň)
Peníze jsou páni světa,
dukát, to je pravý rek,
a co někdy stovka umí,
to by člověk sotva řek.

Karel Hynek Mácha: Máj
Vyšlého slunce zář,
zločince bledou barví tvář,
a slzy s oka stírá,
jenž smutně v dálku zírá.

Josef Václav Sládek: Modrá očka
Hvězdičky už vyšly,
červánek už zhas,
očka modrá očka,
už je k spaní čas.

Percy Bysshe Shelley: Filozofie lásky
Hora nebe líbat chce,
vlna v náruč vlně padá.
Kdo odpustil by květince,
nemít něžně kvítek ráda?

Josef Svatopluk Machar: Sonet na sklonku století
Ta víra v lepší časy budoucnosti…
Ve změně všeho září bez změny
jak maják, jehož zlaté plameny
se lijí v bouř a ve tmu zoufalosti.