Vložená vedlejší věta a čárky
Vydáno dne 16.08.2018 od Jana Skřivánková
Podívejme se společně na psaní čárek v případě, že doprostřed
souvětí vložíme vedlejší větu.
Pokud vložíme do věty hlavní jakoukoli větu vedlejší, musíme ji oddělit čárkami. Čárku píšeme nejen před jejím začátkem, ale také na jejím konci. Toto pravidlo platí v případě, že vedlejší větu vložíme doprostřed souvětí.
Jediné domácí zvíře, které není uvedeno
v Bibli, je kočka.
Zákazníci, kteří zakoupí dvě deskové hry, získají
pexeso zdarma.
Ti, kteří budou dříve hotovi, si mohou
číst knihu.
Na druhou čárku se často zapomíná, pisatelé si občas nevědí rady, kam ji napsat, nebo jen chybějící čárku třeba přehlédnou.
Pokud patříte do té první skupiny, pamatujte, že čárku píšeme těsně za konec vložené věty. Stačí si tedy uvědomit, jakou větu vkládáme, najít její poslední slovo a napsat za něj čárku. Můžeme si také větu napsat vedle, „očárkovat“ její začátek a konec a pak ji v duchu vložit do hlavní věty
Jestliže patříte mezi „zapomínače“, doporučuji si po sobě alespoň jednou text přečíst. Při psaní souvětí s vloženou vedlejší větou si v duchu opakujte, že každá věta má konec i začátek a oba si zaslouží být od hlavní věty odděleny čárkou. Konec nemusí doplácet na to, že… inu, je na konci.
A ještě připomínka na závěr. Pokud se vložená vedlejší věta nachází na konci souvětí, není potřeba za ni psát čárku, protože je už oddělen a od ostatního textu tečkou, kterou píšeme za celým souvětím.
„Určitě je to ta dívka, kterou jsem potkal ve
vlaku.“
Našel knihu, kterou už dávno považoval za nadobro
ztracenou.