" Písmeno D bychom měli také dodržovat ve výslovnosti, ačkoliv jsme často zvyklí vyslovovat [standart] místo [standard]. "

Píšete, že by se výslovnost s koncovým /d/ měla dodržovat i ve výslovnosti, ale pokud vím, tak by tato možnost byla ve skutečnosti nesprávná. Ve správné české výslovnosti je nutno dodržovat spodobu znělosti a ztrátu znělosti konsonantů na konci slov, tzn. že slova „plod“ a „plot“ v samotném postavení musejí být v češtině homofonní, obě vyslovena jako /plot/. Avšak zcela jistě se rozdíl projeví při skloňování.

Na druhou stranu je pravda, že mnohem častěji slyšíme odvozené adjektivum vyslovené jako /standartní/ namísto správného /standardní/, nesprávnou variantu jsem už mnohokrát zpozoroval i v písmu, různých reklamních materiálech, plakátech apod.

Vrátím-li se k oné koncové ztráty na znělosti, tak co se té týče, v češtině na ni existují dva různé pohledy. Dá se ji považovat za věc již popsanou, tedy koncová znělá souhláska je nahrazena ve výslovnosti vždy svým neznělým protějškem za předpokladu, že slovo následující nezačíná znělou souhláskou (zde by totiž došlo k regresivní spodobě znělosti na hranici slov).
Druhý pohled na ni je jako na regresivní spodobu znělosti, když za slovem nic dalšího nenásleduje, tzn. pauza a ta je zcela jistě neznělá.
Z těchto pohledů pak vycházejí různé nazory fonetiků, např. v situaci č. 1 by věta „Hrob má hloubku 2 metry.“ ve výslovnosti zněla jako /hrop má -/, z pohledu č. 2 je následující foném /m/ znělý a nebrání znělé realizaci koncové souhlásky /b/ předcházejícího slova, a je tedy možné rovněž vyslovit /hrob má -/.
Ovšem názory fonetiků se liší, jedni budou říkat, že pouze první možnost je správná, druzí připouštějí i druhou variantu.

velmi zajímavé

Re:

Zdravím.
Píšete, že se fonetici liší v názorech.. Znamená to, že toto není jednaznačně dáno pravidly? Jsem spíše technického vzdělání, tak nerozumím tomu „možná“. Buď platí první nebo druhé, popřípadě obě, ale pravidlo musí být, jak bych očekával, jednoznačně určeno.
Pěkný den

Re: Re:

Dobrý den,
autor komentáře, na který reagujete, nepatří mezi autory naše webu, takže asi dění na našich stránkách nesleduje. Pokusím se Vám tedy odpovědět já. Při běžném používání jazyka a při běžné mluvě bychom se měli snažit dodržovat ve všech tvarech slova standard výslovnost písmene D, aby nedošlo k záměně se slovem standarta. V češtině však na konci slov vyslovujeme znělé hlásky (například D, B) jako neznělé (T, P), tomuto jevu se říká spodoba znělosti. Setkáváme se zde tedy v podstatě s protichůdnými pravidly, protože jedno pravidlo nám říká, abychom vyslovovali D, druhé nám zase říká, abychom vyslovovali T. V praxi je téměř nemožné právě kvůli asimilaci vyslovit na konci slova standard pravé D, aniž by to znělo divně, proto nevadí, pokud vyslovíme na konci T (stejně jako slovo med vyslovujeme [met], loď zase jako [loť]. Musíme si však zapamtovat, že u dalších tvarů již musíme striktně dodržovat výslovnost písmene D. Proto mi přišlo jako méně matoucí uvést výslovnost D u všech tvarů.
Jinak pokud jde o dvojí pohled fonetiků… každá věda má své teorie a každá teorie má své odpůrce, stává se to také v lingvistice. Je to podobné jako například u teorie přirozeného výběru, někteří vědci ji zpochybňují, někteří ji zastávají. Ve fonetice jsou dva proudy vědců, každý zaasává trochu jiná pravidla. Není to nic neobvyklého a rozhodně se nejedná o něco, co by mělo běžného uživatele češtiny trápit – stejně jako se netrápíme s hledáním důkazů pro nebo proti teorii přirozeného výběru, pokud nejsme biology.

je to pěkná stranka moc se mi lííbí

Pěkné. Jen tak dál!

Tenhle rozdíl je zcela cizí většině lidí, co píší na internetu. Ovšem kdo je na to upozorní, je „učitel češtiny“, „hnidopich“ nebo „Grammar Nazi“