Moje čeština

Čeština nemusí být nuda

Proč někdy píšeme po tvrdých souhláskách měkké I?

Vydáno dne 01.02.2016 od Jana Skřivánková

V dnešním článku se podíváme na to, proč v některých slovech píšeme po tvrdých souhláskách měkké I a po měkkých souhláskách naopak tvrdé Y.

Když se učíme pravidlo o psaní tvrdého Y po tvrdých souhláskách, často se zapomíná dětem alespoň zmínit, že existují slova, ve kterých toto pravidlo neplatí. Jako děti se sice nesetkáváme běžně se slovy historie, chirurg či kinetika, ale tyto výjimky se běžně vyskytují i ve slovech, která nás obklopují už od dětství. A pak musíme při čtení pohádky zbytečně řešit, proč se princ píše zrovna s měkkým I, zatímco rytíř klasicky s ypsilon.

Je důležité si uvědomit, že pravidla pro psaní i/y po tvrdých a měkkých souhláskách platí především pro slova domácího původu. Tedy pro ta slova, která čeština nepřijala z žádného jiného jazyka, nebo je přejala, ale už o tom ani nevíme, protože slovo tak zdomácnělo, že má český pravopis i skloňování (takovým případem je třeba slovo košile, u něj by nás už vůbec nenapadlo, že nepochází z češtiny).

U slov cizího původu, tedy slov přejatých z jiných jazyků, česká pravopisná pravidla často neplatí. Přejetá slova si totiž často zachovají svůj původní pravopis a z toho důvodu píšeme v některých případech po tvrdé souhlásce měkké I, případně po měkké souhlásce tvrdé Y (to se ale týká jen souhlásky C). Abychom dětem problematiku lépe přiblížili, můžeme si pomoci tím, že slova z jiných jazyků si nechávají svůj pravopis jako památku na svou rodnou zemi, aby se jim tolik nestýskalo. Nebo jim můžeme klidně přímo vysvětlit, že na přejatá slova se česká pravidla psaní často prostě nevztahují, že se tyto výrazy řídí trochu jinými pravidly.

V přejatých slovech vycházíme při psaní i/y v mnoha případech z toho, jak se daný výraz píše v původním jazyce, ze kterého vychází (například anglické history a české historie). někdy je původ slova trochu složitější, například slovo princ souvisí s latinským slovem primus, které znamená první. Pokud si nejsme správným psaní nějakého slova jistí, můžeme si jeho pravopis ověřit ve Slovníku spisovné češtiny, případně v některém ze slovníků cizích slov. Pokud by nás vyloženě zajímala celá (a mnohdy) spletitá historie jednotlivých slov, můžeme sáhnout po etymologickém slovníku, který vysvětluje právě původ jednotlivých výrazů.

K pravopisu cizích slov existuje ještě jedna moc hezká pomůcka. Dětem se v ní říká, že všechny tvrdé souhlásky jsou vlastně takovými rytíři, proto vždy chodí ve společnosti s tvrdým Y, aby se o něj mohli pořádně opřít. Takový rytíř nosí brnění a to přeci jen něco váží, proto je dobré mít za přítele někoho, kdo tu tíhu vydrží. A jen když jde rytíř s cizincem, měkkým I souhlasí, že se k němu připojí, aby ho neurazil, ale raději se moc neopírá.

Někdy se můžeme ale se psaním měkkého I po tvrdé souhlásce setkat také ve slovech domácího původu, tedy slovech, která čeština nepřevzala z žádného jiného jazyka. Nejčastěji se jedná o různá citoslovce (tedy slova, která označují, zaznamenávají nějaké zvuky) a slova od nich odvozená, například hihi a hihňat, chichi a chichotat se.

Ač se to tak možná nezdá, běžná čeština obsahuje poměrně velké množství takovýchto výjimek. Hodně z nich si zapamatujeme díky tomu, že je běžně čteme na internetu, v učebnicích nebo třeba jídelních lístcích. Mezi taková slova patří například:

princ rizoto historie kino mandarinka
diktát chirurgie matematika gril kilogram
antilopa Afrika Amerika Británie lokomotiva
statistika paprika harmonika indián kronika

A ještě jedna stručná poznámka na závěr. U měkkých souhlásek tvoří podobnou výjimku pouze souhláska C, po které píšeme v některých slovech cizího původu tvrdé Y, přestože je v češtině řazena do souhlásek měkkých. I v tomto případě je důvod stejný – pravopis slova je ovlivněn jazykem, z kterého jsme slovo přejali. Po C píšeme tvrdé Y například ve slovech:

cylindr cyklista cyklistika cyklistický
encyklopedie cynik cyklus cypřišek

Závěr

Psaní i/y po tvrdých a měkkých souhláskách vypadá na první pohled opravdu jednoznačně. Musíme si ale pamatovat, že pravidla, která se učíme ve škole, většinou platí pouze pro psaní domácích slov. Slova, která čeština přejala z jiných jazyků, si často zachovají svůj původní pravopis. V některých proto píšeme po tvrdé souhlásce měkké I) a v některých zase po C tvrdé Y). Pokud si nejste jisti správným psaním daného slova, doporučuji vždy pravopis zkonzultovat se slovníkem.


Čeština s maňásky

Zábavná aplikace na výuku vyjmenovaných slov, určování pádu, psaní ú/ů a i/y po měkkých a tvrdých souhláskách. Obsahuje celkem 8 756 testových otázek s vysvětlením správné odpovědi, 8 výukových her a vysvětlení potřebné teorie.

Vyzkoušet zdarma Češtinu s maňásky

Verze pro tisk

Články ze stejné rubriky: