Přísudek spolu s podmětem tvoří základní skladební dvojici, patří tedy mezi základní větné členy. Tvar přísudku je určen právě podmětem (závisí na něm), shoduje se s ním v osobě a čísle, někdy také ve jmenném rodu a životnosti.

Přísudek vlastně přebírá od podmětu jeho osobu, číslo, případně i rod a životnost. To znamená, že podmět ovlivňuje přesnou podobu přísudku, nikoli obráceně. Podmět je vlastně takový hrnčíř, který má před sebou kus hlíny a tu teprve vytvaruje do konkrétní podoby.

Například když máme podmět věty auto, nedoplníme přísudek ve tvaru jedou nebo jedete, ale jede. Víme totiž, že podmět je ve 3. osobě a jednotném čísle, proto sáhneme po příslušném tvaru a ostatních si nevšímáme. Ze stejného důvodu se při doplňování koncovek v přísudku v minulém čase ptáme na podmět věty, bez něj totiž nemůžeme koncovku doplnit správně.

Přestože přísudek do určité míry závisí na podmětu, je prvním členem, na který se při rozboru věty ptáme. Ve většině případů je totiž snadné ho určit.

Co je přísudek

Úplně jednoduše lze říct, že přísudek vyjadřuje, co podmět dělá.

Někdy může ale také vyjadřovat, co se s podmětem děje. Tak je tomu u trpného rodu, kdy činnost v přísudku nevykonává podmět, ale je tímto dějem nějak zasažen, týká se ho.

Přísudek nám někdy říká, jaký podmět je, v jakém stavu se nachází.

Stručně tedy můžeme o přísudku říci, že podmětu přisuzuje nějakou činnost, stav nebo vlastnost.

Jak ho poznáme

Už víme, že přísudek vyjadřuje, co podmět věty dělá. Nejjednodušeji ho tedy zjistíme tím, že se normálně zeptáme co dělá podmět věty? Případně co dělal nebo bude dělat podmět, záleží vždy na konkrétní větě a jak nám to vyhovuje. Například máme větu

Detektiv hledá ztracený přísudek.

Zeptáme se: co dělá detektiv? a odpovíme si, že hledá. Přísudkem této věty je tedy větný člen hledá.

Všimněte si, že ve všech našich příkladech je přísudek vyjádřen slovesem v určitém tvaru (ne v infinitivu). Takovému přísudku se říká slovesný, protože je tvořen právě slovesem. Zároveň se jedná o nejčastější druh přísudku. Někdy bývá dokonce přísudek hledán tak, že si najdeme rovnou ve větě sloveso v určitém tvaru a tím vlastně určíme přísudek. Věta totiž většinou obsahuje pouze jeden přísudek. Spojení přísudku se slovesem je vlastně logické, když si vezmeme, že právě slovesa vyjadřují činnosti osob, zvířat, věcí atd.

Dejte si pozor na to, že slovesný přísudek bývá tvořen pouze a jen slovesem. Občas nás láká odpovědět, že přísudkem věty Vlk sežral Karkulku je celé spojení sežral Karkulku. Ale pokud se nad tím zamyslíme do hloubky a budeme pátrat vyloženě jen a jen po činnosti, kterou podmět dělal, vyjde nám, že jen sežral. Jestli sežral Karkulku, babičku, myslivce nebo sedm kůzlátek nám je teď jedno. Podstatná je činnosti, nikoli okolnosti. Těmi se budeme zabývat při určování ostatních větných členů. Nás zajímá základ informace, a to je, že vlk sežral. Jestli to udělal rychle, pomalu, v chaloupce, u studánky nebo v restauraci není záležitostí přísudku, ale opravdu dalších větných členů.

Pokud je přísudek vyjádřen podstatným nebo přídavným jménem, jedná se o přísudek jmenný (například sliby chyby, mladost radost). Někdy může být jmenný přísudek připojen k podmětu slovesem být v určitém tvaru, takovému přísudku říkáme jmenný se sponou (velryba je savec, David je hubený, děti jsou veselé, tatínek je myslivcem). O těchto druzích přísudku si však povíme v samostatných článcích.

Poslední důležitou informací tohoto článku je, že přísudek může být občas vyjádřen také citoslovcem ( holub frnk na střechu, žába hop do vody, všichni hrr do vlaku).

Pamatujte si, že

• přísudek vyjadřuje, co dělá podmět
• ptáme se na něj otázkou: co dělá podmět věty?
• nejčastěji je vyjádřen slovesem v určitém tvaru
• takovému přísudku se říká slovesný
• někdy je přísudek vyjádřen jménem, pak mu říkáme jmenný (ev. jmenný se sponou)
• přísudek může být vyjádřen také citoslovcem