Chybami se člověk učí: Tchyně
Vydáno dne 13.03.2016 od Jana Skřivánková
Chybami se člověk učí, pojďme se tedy poučit z chyb druhých a sami se tak třeba vyhneme chybnému psaní některých slov a slovních spojení. Tentokrát čerpáme inspiraci z dětské knížky plné říkadel o zvířátkách. Protože ani knihám se chyby občas bohužel nevyhnou.
Víte, proč je červeně zvýrazněné slovo špatně? Podstatné jméno tchyně patří mezi ta slova, ve kterých mnozí z nás chybují, aniž by to vůbec tušili. Nesprávná podoba tchýně je už tak zažitá, že správné psaní tohoto slova vyvolá více komentářů než to chybné. Slovo tchyně ale opravdu píšeme s krátkým tvrdým Y. Může za to jeho zvláštní způsob tvoření. Zatímco drtivá většina jmen ženského rodu vznikla přidáním nějaké přípony k základu slova (například let – letkyně, král – královna, žák – žákyně), tak slovo tchyně bylo vytvořeno tzv. resufixací. To znamená, že jsme vzali slovo tchán, odpojili z něj příponu -án a místo ní dali ke slovo příponu -yně. Máme tedy:
tch + yně = tchyně
Podstatné ale je si pamatovat, že slovo tchyně vzniklo pomocí přípony -yně stejně jako například slova žákyně, bohyně či kolegyně. Ke psaní dlouhého ý není ve slově vůbec žádný důvod.
Znám výborný vtip o tchyních.
O víkendu nás navštívili tchán a tchyně.
Jaké máš vztahy s tchyní?